Klát (púvodne vyvrácený strom) & košnice (slamený úl) - naturelu divokého rodu apis mellifera mellifera odpovídající obydlí
Klát
je dutý kmen stromu s poklopem a stabilizacními vnitrními
výztuhami. Je to puvodní a nejprirozenejší forma vcelího
obydlí. U mnohých klátu jsou tradicne ozdobeny pouze výletové
šterbiny, jiné vzhledem predstavují umelecky ztvárnené
figurální úly. Figurální vcelí úly
jsou masivní skulptury z kmenu, vyrezávány ve stylu starého
lidového umení, které sahá po staletí do zpet.
Dnes se najde už jen málo truhláru, povetšinou spíše
umelcu, kterí ovládají výrobu klátu.
V
odlehlých koutech Tater, Karpat a sibirské Tajgy se stále
ješte chovají divoké medonosné vcely v klátech.
Vcely se mohou zcela prirozene, bez zásahu cloveka, vyvíjet a utváret
si útulek samy. Na jare se sklízí pouze prebytecný
med vyrezáním nejstarších plástu. Pokud to zpusob
provozu dovoluje, klát se muže pro obnovu plástu otocit. Vcelarení
s kláty je ‚rotacní¨ vcelarství. Pouze vcely rozhodují,
který klát a jak dlouho budou obývat. Tak jako v prírode
vcelí národ neobývá jeden a tentýž strom,
nebudou ani kláty všechny obydleny. Proto by mely být pripraveny
a obydleny vždy vícery, nejméne tri kláty. Ve stanici
a jejím okolí se tak vytvorí stálá, prirozene
chovaná nebo i zdivocelá populace vcel, která je schopna
kompenzovat labilní krížence. Nutno akeptovat možné
zimní ztráty vcelstva, i to je u volne žijících
vcel zcela normální. Tak jako v prírode, labilní vcelstvo
musí mít prrávo vyhynout. Odrojené vcely a pocínající
dodatecné roje se pro nedostatek oplodnených královen rozletí.
Cím dríve roj vznikne, tím vetší je jeho cena.
Tmavá
vcela je divoký tvor. Proto je pro osídlení klátu
nejvhodnejší. Chov v klátech na východe Evropy prekvapuje
rezistencí proti varroáze. Tmavá vcela je pokojná
a dlouho žijící vcela, která se však nezbavila
schopnosti bránit se proti vtírajícím se parazitum.
Jsem si proto jistý, že naše dobromyslná a presto od prírody
divoká vcela má potenciál ubránit se varroáze,
ale jenom tehdy, pokud jí dovolíme její prirozený
vývoj a chování. Tmavé vcele musíme verit a
opatrování omezit jen na nejnutnejší. Dovolme tomuto
vcelímu národu divoké a prirozené budování,
ona ví nejlépe jakou velikost bunek potrebuje. Vyvarujme se po zabydlení
klátu jakýchkoliv zásahu, vcela bude vdecná, když
ji ponecháme v klidu.
Bohužel
je vetšina ve strední Evrope dostupných vcelích ras
natolik prepestená, že nám závislosí a precitlivelostí
zpúsobují vysoké výdaje. Tmavá vcela je od
prírody agilnejší a na jare méne výnosná,
ale když toto akceptujeme, odvdecí se nám nezávislostí,
vitalitou a nízkými náklady na chov.
Oríškem
pri vcelarení v klátech je krížení se naší
vitální vcely s rasou carnica. Toto riziko omezíme oplodnováním
cistokrevných královen pouze na stanovišti a vypestením
velkého poctu trubcu. Postupne tak vybudujeme stanovište cistokrevného
odchovu.
Naturelu odpovídající obydlí, pro prírodní vcelarství, zarucuje také košnice. Tmavé vcela prezimují šetrne v malých koloniích a z tohoto dúvodu je ideální pro vcelarství v košnici. Lüneburgská košnice byla pocátkem 20. století nejrozšírenejší vcelí obydlí v severním Nemecku a rozšírila jse do všech cástí Evropy. Kanitzká košnice s medníkem z Lüneburgu je logický krok k modernímu vcelarství a predchúdcem nástavkového magazínu. Z východního Prusku pochází nástavková košnice s medníkem. Pro ochranu proti vnejším vlivúm se košnice v dobré tradici potírají kravským hnojem "Maibutter".
košnice
z prava lüneburgská Kanitzká košnice s medníkem, lüneburgská košnice a v levo nástavková východopruská košnice s medovníkem
východopruská košnice s medovníkem
lüneburgská košnice
lüneburgská Kanitzká košnice
tradicní kláty tradicní kláty foto Martin Mráz
Klát Jaroslav Pechácek - abakuk - cz.